DENÍK

Rila

Pirin

Černé moře


       


Cesta do Bulharska


5. srpna

Ráno na nádraží utrácení drobných za časopisy, ECečkem do Budapešti, v Brně a Břeclavi přistupuje zbytek výpravy. Procházka po Budapešti - nechutný zlozvyk a odpoledne odjezd směr Sofie. 

6. srpna

Zrada! Z Budapešti odjíždí ve stejnou minutu dva vlaky na Bukurešť, jsme v tom prvním, ale do Sofie jede ten druhý. Přestupujeme někdy v noci v Rumunsku. Někdy odpoledne Bukurešť, Norům z vedlejšího kupé ukradli v noci kreditní karty, pasy jim ale nechali, mají tu docela hodné zloděje. Vedro, sucho, nížina. Dlouhé stání na obou stranách hranice. Do Bulharska to jde hladce, žádné hlášení se na policii, jak straší naše ministerstvo vnitra.

7. srpna

Příjezd do Sofie po půlnoci, jedeme rovnou dál do Stanke Dimitrov. Další zrada!

Stanke Dimitrov se nyní jmenuje Dupnica!

Sice jsem to četla někde na Internetu, ale nějak jsem to vypustila... Naštěstí se nám nějakým zázrakem daří vystoupit. Jdeme spát za město na kopec samozřejmě po jediné skále, která je v okolí, ale to se potmě těžko pozná. Ráno je vedro.  Autobus do Samokova pojede až odpoledne, tak dáváme meloun a oběd v hospodě. Ze Samokova jedeme autobusem do Borovce. Spíme v lese kus za lanovkou.


Rila


 

Chata Musala

8. srpna

 

Ráno se nám nějak nechce vstávat takže vyrážíme pěkně pozdě. Tím se řeší dilema "lanovka". Nutno dodat, že rozumnější z nás žádné dilema řešit nemusí.  Brzy odpoledne jsme na chatě Musala, zde končíme. Někdo jde na procházku v bouřce, někdo si dává pivo. Opět se ukazuje, kdo pobral kolik rozumu.

 

9. srpna

Výstup na Musalu (2925 m) a dále na chatu Boris Chadžisotirov. Celou cestu je mlha a občas prší, takže nic moc. Na chatě pivo a karbanátky. Stany stavíme dost daleko od chaty a za klečí, ale přesto (samozřejmě až za soumraku) přichází zlý Bulhar a chce 2 DM za osobu, nikde žádná cedule, nic. Takže bereme stany a jdeme ještě dál a výš. Pokud tam pojedete, udělejte to rovnou.

 

Vrchol Musaly

 

10. srpna

 

Ráno nám zlý Bulhar nechce dát vodu. Jdeme zpět na hřeben. Obcházíme údolí řeky Beli Iskar. Počasí se lepší, ale pořád to není ono. Končíme na chatě Ribni ezera. Na hřebeni nad chatou probrány všechny druhy baget Crocodile. Koupel, pivo, k večeři místní buřt a polévka.

 

Ribni Ezera

11. srpna

 

Konečně dobré počasí. Kolem jezera pod chatou a dále dolinou, pak smrtelný výstup na hřeben a smrtelný sestup k útulku Kobilino braniště. Máme jednoho nemocného (chřipka?) a jedno nefunkční koleno, takže tady končíme.

 

 

12. srpna

 

Necháváme nemocné a raněné odpočinout a vyrážíme nalehko na výlet po trase: Strašnoto ezero - nahoru na hřeben vlevo od skal - po hřebeni směr hora Maljovica, ale ta je daleko - zpět po hřebeni do sedla nad útulkem - a dolu. Všude je jakž takž cesta, i když v mapě je vše jinak, ale nutno občas používat všechny čtyři končetiny. Večer koupel a superpochoutka - čočka se slaninou. Konečně, ta čočka se taky pěkně pronese.

Strašnoto Ezero

 

Rilský monastýr

13. srpna

 

    Nemocní stále nemocní, rozhodnuto o sestupu. Jdeme na Partyzánskou poljanu, pivo, oběd, speciální pileško (rozuměj kuře), odtamtud stopem na Rilský monastýr. Všude hodně lidí, draho. Autobusem do Dupnice, večeře v hospodě,  škembe čorba, pivo. Meloun s vodkou. Noc na kopci za městem. Strašidelný měsíc.

 


Pirin


 

14. srpna

 

Nemocné odesíláme domů. Jedeme autobusem do Blagoevgradu a odtamtud do Banska. Kupujeme mapu a jídlo a jdeme na pivo. Internetová kavárna nefunguje, protože telefon má nějaký problém. Autobus na chatu Banderica nám ujel, protože se nám nějak nechtělo z hospody. Taxík je drahý, tak kupujeme víno, olivy, sýr a rakiji a vyrážíme pěšky s tím, že něco stopnem; a nic. Spíme na hezké louce po cestě a konzumujeme naše dobroty. 

Vichren

15. srpna

 

Chytáme bez problémů stop na Bandericu a jdeme ještě kousek na chatu Vichren, kde necháváme baťohy. Výstup nalehko na Vichren (2914 m). Sestup do sedla na druhou stranu a úbočím hory zpět k chatě. Hezký výlet. Poprvé v životě vidím živou protěž. Večer samozřejmě pivo a teplá sprcha! Nocleh kousek nad chatou.

 

Protěž

16. srpna

 

Přechod na chatu Demjanica. V karech spousta jezer.  Jediné větší stoupání do sedla Todorina porta, v sedle gulášová polévka s fazuľami, schyluje se k bouřce, ale nám se to vyhýbá. Večer v chatě pivo a musaka, do nabízené sprchy se nám ani nechce. 

 

17. srpna

 

Přes sedlo Samodivska porta na chatu Bezbog. Hezká cesta, jelikož stoupání je nenápadné, spousta jezer, mezi nimi i největší Popovo. Po bouřce (prší ale jen málo) vidíme spoustu mloků. U Popova jezera jíme extrasuperpochoutku - čočku se slaninou a s cibulí. Odpoledne nejmenovaného člověka zachvátí dlouho potlačované šílenství a ten vyráží beze slova a bez cesty a bez mapy dost špatným směrem. My ostatní ale věříme v brzké shledání a vyrážíme směr Bezbog. Na Bezbogu jak jinak než pivo, později přichází ztracený šílenec.

Popovo Ezero

 

 

Bezbog

18. srpna

 

Hurá dolů do civilizace. Aktivnější část výpravy ještě leze na nějakou horu. Na chatu Goce Delčev vede lanovka, ale zdá se nám na cestu dolů příliš drahá. Sestup (spíš úprk) lesem plným vraždících mravenců, dole trocha bloudění v Bulharských pralesích, mapu má samozřejmě prokletá aktivnější část. Jdeme ještě asi hodinu po silnici směr Dobriniště, první auto nás ale bere dolů. V civilizaci meloun. Večer odjezd vlakem do Banska, tam je lepší hospoda. Internetová kavárna funguje. Strašná noc někde u silnice v kukuřici, jelikož čekárnu na nádraží obsadily podezřelé existence.

 


Černé moře


 

Sozopol

19. srpna

 

Budíček v půl páté, v pět jede vlak do Simitli a odtamtud do Burgasu. Tam jsme odpoledne, nádraží je plné dotěrných veksláků a taxikářů. Někteří na nás dokonce mluví rovnou česky, to už je vrchol. Jedeme autobusem do Sozopolu, tam nocleh běžně za 10 DM. Babku, která má moc ráda Čechy, protože nejsou hlasití, ale ukecáváme na 5 DM. Koupačka v moři, spousta žrádla.

 

20. srpna

 

Vedro, písek, sůl, hnusný slunce, vedro, hospody, žrádlo, vedro, domů.

 


Cesta domů


21. srpna

Vlakem do Ruse, nákup rakije, nákup místenek. Ve tři v noci jede vlak do Bukurešti. Nejdřív vyhazujeme asi dva lidi z našeho kupé, zůstává nějaká rodinka. Pak přichází agilní Bulhar, usazuje manželku a několik tašek čehosi, nejspíš marmelády. Všechny až na nás pak k naší radosti vyhazuje skupinka Poláků, tady je vidět, že místenky se hodí.

22. srpna

Ráno v Bukurešti, baťohy dáváme do úschovny a vyrážíme do města. Nádraží vypadá oproti očekávání (a tvrzení průvodce Lonely Planet) velmi slušně, žádní veksláci atd. Později se dozvídám, že to tak ještě před rokem nebylo, takže průvodce nelže. Aktivnější část výpravy je na umření. 41 oC. Ceauceskův palác, bulváry, Paříž Východu. Odpoledne odjezd do Budapešti. Kupé plné tlustých rumunských babek.

23. srpna

Ráno šťastně v Budapešti, snídaně a konečně domů. Poslední útrapy, od Brna kupé plné uslintaných dětí. V Praze nás ještě ve vlaku rozhlas varuje před okradením rovnou na nádraží. Výborně, přežili jsme a večer jsme doma.

 


Zpět | Deník | Informace